Byli jsme v Telči na Nohavicovi

Tak jsme neodolali, hned jak se objevily v předprodeji, jsme zakoupili lístky na koncert Jarka Nohavici 20. srpna v Telči (v rámci turné Pod širým nebem*). Lenka již na Nohavicovi byla, ale to je pěkných pár let zpět, já jsem ho ještě naživo neslyšel. V neděli jsme, jak už to u koncertů pod širým nebem bývá, měli trochu obavy o počasí. Ještě jsme si čerstvě pamatovali koncert bratří Ebenů na letošních Prázdninách, přesně před dvěma týdny, jenž celý propršel, a my jsme byli celí prokřehlí a na dolních částech těla mokří – a to jen díky dobrým pláštěnkám. Odpoledne se nad chalupou honily mraky, ale nakonec z toho žádný déšť nebyl, a tak jsme asi o půl osmé vyrazili směr Telč. U parkoviště, odkud se vstupovalo do zámeckých zahrad, nás překvapily enormní davy návštěvníků koncertu. Koncert byl beznadějně vyprodán (podle *Jihlavských listů). V předprodeji prý byl tisíc vstupenek, s tím, že na místě mělo být k dispozici dalších pět set. Nakonec jsme slyšeli sousedy, kteří se bavili, že byly prodány tři tisíce vstupenek. Je otázka, zda měli pravdivé informace, ale v zahradě bylo skutečně plno. Musím ale pochválit pořadatele, že organizační zajištění zvládli na jedničku.

Pódium bylo umístěno nápaditě přes vodu, prostá krychle z příhradových nosníků. Jak se ukázalo ihned po začátku koncertu, bylo perfektně nasvíceno pro Jarkovo sólové vystoupení. Průhledu na barevně nasvícené zdi zámku vévodily dvě komety, symboly turné. Diváci vyplnili nálevkovitý, vzadu mírně stoupající prostor před pódiem. Většinou na donesených dekách, někdo na rybářských židličkách, a někdo na připravených lavicích, které ovšem stály až vzadu.

Koncert začal přesně ve 21 hodin. Obloha se nakonec zcela rozjasnila, a hvězdné nebe perfektně dotvořilo kulisu koncertu, i když tak byl srpnový večer trochu chladný. Seděli jsme téměř nehnutě, jen tu a tam s kýváním do rytmu jsme napjatě poslouchali Jarkovy nádherné písně. Ty novější z alba Babylon, a také ty z alba Koncert jsme perfektně znali, některé starší spíše matně, ale živý koncert je živý koncert, často si teprve takto, kdy se poprvé na píseň dvacetkrát přehranou v autě řádně soustředíte, smysl písně plně uvědomíte a příběh prožijete. A Nohavica je právě o prožívání. Jarek byl v příjemném rozpoložení, snažil se ve druhé půli koncertu diváky také trochu aktivizovat, vtáhnout do zpěvu. To se částečně podařilo, a byl pořízen audio a video záznam písně Emigrantská a video písně Břeclavské labutě. Překvapil písní o raketách, napsanou v osmdesátých letech, která se náhle stala bez jakéhokoliv přepisování opět aktuální. Jarek se rozloučil symbolicky písní Převez mě, příteli, ale nemohl by nepřidat. Přidával Když mě brali za vojáka a Anděl strážný, a s tím nás poslal spát.

Nádherný koncert, který trval téměř dvě a půl hodiny, nám dozníval ještě dlouho. Jen škoda, že jsme museli ráno do práce. Asi doplním Nohavicovu diskografii, uvažuji o aktuálním DVD+CD Doma.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.